Ovšem po šesti měsících se věci změní:

– většina dětí je dost stará na to, aby bylo možné změnit podmínky na spaní
– rodiče, kteří chtějí noční provoz změnit, si více věří
– v této fázi je také snadnější odlišit problém se spaním od hladu nebo zdravotních problémů. Po šestém měsíci se děti hlady už většinou nebudí (bohužel to není takhle jednoduché), a ani zoubky nejsou důvodem buzení. Všem dětem někdy mezi třemi a půl měsíci a třemi roky naroste dvacet zoubků, ať už budou spát celou noc nebo ne. Čekat, až se všechny prořezají, než své dítě začnete učit spát celou noc, znamená, že vy nebudete spát celé tři roky.

Je pravda, že nemoc, změna prostředí nebo návštěva v domě může dítěti přivodit neklidnou noc, ale vždy nastanou okamžiky, kdy návštěva odjede a zánět uší se zahojí, ale dítě se nadále v noci budí. Součástí vašeho rozhodnutí, co s přerušovaným spaním provést, je uvědomit si, jestli to problém je nebo ne. Rodiče často podléhají tlaku okolí. Pokud jste ale spokojeni s tím, jak to probíhá, nemusíte dělat nic.

Mnoho rad o spaní zdůrazňuje jen jednu možnost a rodiče se pak cítí špatně, pokud postupují jinak. Například – „nechat miminko plakat se nemá“, „regulovaný pláč je škodlivý a nebezpečný“ nebo „spát s dítětem se nemá“.

Možností je několik – trik je v nalezení způsobu, který je vhodný pro vás, a někteří rodiče vyzkoušejí kde co, než si uvědomí, jak to chtějí udělat.
Nemá smysl zoufale analyzovat a zpytovat uplynulých šest měsíců a přemýšlet, co jste udělali nebo neudělali. Péče o dítě není vždy snadná záležitost a každý dělá, co umí, zejména během těch prvních měsíců, kdy je všechno napínavé, podivné a zneklidňující.

Zde jsou naše možnosti. I když existuje mnoho různých variací na toto téma, pokud chcete vyřešit nebo se sžít se spacími návyky svého šestiměsíčního či staršího dítěte, dospějete nakonec vždy k jedné z níže uvedených možností.